Orion Hall vs. pátek 13.

Tentokráte se ode mě nedočkáte uceleného a objektivního reportu, protože to jednoduše nejde. Předem se tedy omlouvám těm, kteří tento paskvil mezi vyprávěním a reportem nezkousnou…

Pátek 13. (ačkoli mi toto datum maximálně vyhovuje od narození) se po dlouhé době opět projevil. Tentokráte v plné síle. Již na 94. kilometru dálnice D1 udeřil, když nás potkala nepříjemná technická závada. Štěstím v neštěstí bylo, že to bylo jen pár desítek metrů od čerpací stanice. Štěstím v neštěstí bylo i to, že v tu chvíli tam byl DJ Pietro mířící na OH stejně jako my. Rychle byl tedy vyřešen problém s tím, jak dostat včas na podium Iniga Kennedyho. Po 40 minutách bylo jasné, že tohle auto už po svých nepojede a Nika bude nucená se draze svézt zpět s odtahovou službou.

V cestě na Brno jsme zbylí dva pasažéři pokračovali stopem. Po několika neúspěšných pokusech oslovit nedůvěřivé řidiče odjíždějící od čerpadel se nakonec usmálo trochu štěstí a my se usadili do auta, kde burácelo album od Prodigy "The Fat of the land". Jízda to byla divoká. Nic pro slabší povahy. Přesto patří téhle plzeňské dvojce obrovský dík za pomoc v nouzi.

K BVV jsme se dostali ve chvíli kdy končilo intro před vystoupením kultovní britské formace The Prodigy. První věc, která mě trochu zarazila byla opravdu prázdný prostor s minimem lidí okolo pavilonu. Ihned jsem si tuhle okolnost vysvětlil tím, že uvnitř bude učiněné peklo, hlava na hlavě. První krok (pravou nohou) do "Zetka" byl na několik dlouhých vteřin i posledním. Kde jsou lidi? Lidí bylo dost, ale ne tolik kolik jsem očekával asi i nejen já. Nebyl jsem stále po celé té události na D1 ještě zcela v rovnováze a s čistou hlavou. Nebyl jsem vůbec schopný vnímat to, co se dělo na pódiu. Vnímal jsem jen barvy, zvuk a pohyb Maxima s Keithem. Vůbec nejsem schopný objektivně posoudit, co se vlastně v tu chvíli dělo. Říkal jsem si, že kdyby dali "No Good", že mě to nakopne. Nakopla mě až "Smack my b*tch up", ale to už bylo asi pozdě. The Prodigy vystoupili ve složení Keith Flint, Maxim Reality a Liam Howlett v doprovodu živého bubeníka. Čekal jsem možná trochu víc, ale nakonec se smířil s tím, že tohle hodně moc half-playbeckové vystoupení není přeci jenom samostatný koncert The Prodigy, nýbrž jen součást více eklektické party noci. Line up se v posledních dnech před akcí často měnil. Nakonec se zhostil úkolu udržet lidi v Zetku ihned po koncertu Brit Inigo Kennedy. Lidí ihned po skončení koncertu docela dost odešlo…

Inigo patří k nejtalentovanějším techno producentům a Djům planety. Důkazem budiž i set, který zahrál. Věděl jsem již nějakou dobu, že Inigo připravuje speciálně pro tuto party remixy 3 skladeb od headlinera OH. Nevěděl jsem však jak to do svých tvrdých setů zamíchá. Byl jsem přímo ohromen lehkostí, se kterou vyrukoval. Velmi přemýšlivé a působivé. Energické a přitom důkladně kontrolované. Vystoupení Iniga Kennedyho by se dalo popsat jako nějaká hra o 3 pomyslných zlomech. Co zlom, to avizovaný remix. Firestarer, Out of Space a Charly na lidi opravdu zapůsobily. A nejen na ně. Při Out of Space se objevil na podiu Keith Flint a pohupoval hlavou do rytmu. Dozvíme se až později, zda-li tyto remixy (The Prodigy měli CD samozřejmě k dispozici před Kennedyho vystoupením) neprojdou martýriem oficialit a neobjeví se na nějakém vinylu nebo CD. Mě osobně velmi tyto skladby oslovily. Spojení agresivity a zvukové originality s dynamikou, to je typická tvář skromného Brita.

Lucca se vyhrála. Věděl jsem to již dávno, ale po delší době jsem měl možnost její vystoupení shlédnout a poslechnout. Je znát, že Lucčin život je složen především v práci ve studiu a neustálému cestování s recordbagem. Přesné mixy a dobrý výběr desek. Osobně hledám v technu víc hloubky a jisté poselství, přesto jsem se během Lucčina setu výborně bavil a později se přemístil do VIP, kde "pokračovala" kletba pátku 13.

V době, kdy tento report spatří váš zrak už jistě budete vědět, co se stalo. Bohužel se na Orion Hall smrtelně zranil pádem z VIP lóže 27letý Slovák. V tu chvíli jsem byl tamtéž, ale nešťastnou událost postřehl až po malém pozdvižení, které nastalo. Nedivím se, že události, které následovaly byly poněkud zpožděné. Kdybych byl dole a zaznamenal skutečnost, že někdo leží na zemi, věnoval bych jí pozornost a přidal se k pomoci, ale nikoli s takovým reflexem, jako kdybych věděl, že ten člověk spadl z více jak 10 metrů. Tím nechci nikoho omlouvat samozřejmě a ani vytvářet nějaké alibi pro zdravotníky či security. Přiznejme si, že se stává nejen na velkých akcích, že někdo upadne na zem ať už z příčiny dehydratace či opilosti nebo obojího dohromady. Pád zapříčinila nejspíše nešťastná náhoda s větším množstvím alkoholu v krvi. Dle aktuálních zpráv měly být nalezeny stopy po užití drog (kterých, to se zatím neuvedlo). Podle polohy těla nejvíce sedí teorie o snaze si sednout na zábradlí. Chtěl bych jen říct, že tohle se mohlo v podstatě stát kdekoli, kde byl přístupný ochoz. Většina otevřeného ochozu byla volně přístupna návštěvníkům.

Mám stále pocit, že se to právě stalo. Asi mi již navždy zůstane v paměti několik výjevů z této tragické chvíle. Tratoliště krve překryté 3 bílými plátny, hlídáno 3 policisty a u jejich nohou na zemi sedící postava jakoby hledající odpovědi.

Běh událostí byl najednou poněkud jiný. Vlastně ani nevím, jestli v té době hrála ještě Lucca a nebo do davu tlačil energii Portugalec "The Advent". Nebyl jsem již moc schopný něco jiného vnímat. Kontrast smrti a zábavy jsem měl neustále před sebou. V půl páté ráno jsme vyrazili na cestu zpět do Prahy. Šťastný ten, kdo neví. Šťastný ten, kdo bude mít z této Orionky skvělé vzpomínky.

Závěrem snad jen můj osobní pocit ze Zetka, kde jsem byl prvně… Nejsem fandou těchto prostor, zvuk se zde dá pouze směřovat jedním hlavním směrem. Stačí udělat z tohoto směru pouhé 2 kroky vedle a máte najednou pocit, že jste o 50 metrů dál. Zvuk u vystoupení The Prodigy byl dle mého silný a čistý, ale při vystoupení Iniga Kennedyho jsem bez obav v první řadě vyndal špunty z uší. Síla se někam vytratila. Možná je to specifikum tohoto prostoru nebo spíš klasický zvuk v prostorách tohoto tvaru.

Orion Hall stále pro mě zůstává díky Gabovo partě jedním z produkčních nej. Doufám, že smrt, která tuto party poznamenala nebude znamenat i pomyslnou smrt Gabově plánům a vizím.