Report z vystoupení Shakiry od Myclicka

Na devátou? Chyba!

Pokud se člověk o víkendu vydá do Roxy nebo se rozhodne navštívit třeba Radost FX, může si být naprosto jistý, že minutu po desáté bude v klubu sám a setká se tváří v tvář snad jen s barmany a vyhazovači. V kolik hodin je však dobré být v Sazka Aréně, abych se nemusel dovnitř tlačit spolu s ostatními a zároveň nepřišel o vystoupení hlavní hvězdy večera? Tohle mi celou sobotu vrtalo hlavou. Nakonec jsem zvolil svůj příchod na devátou večer a... A udělal dost zásadní chybu! O vystoupení předskakujícího Cut Chemista jsem si mohl už jen nechat vyprávět. K mému překvapení od Philipa TBC a Josefa Sedloně, kteří měli to magické datum 3.3. v kalendáři poznačeno stejně jako já. Jak se zdá, předskokani svá vystoupení odstartují na minutu přesně, když se brány tohoto kulatého monstra otevřou. Inu nic záviděníhodného... Zbytečných svršků jsem se v šatně zbavoval v okamžiku, kdy tisíce hrdel začalo vzrušením ječet v odezvě na první kytarové riffy, které se tímto komplexem právě rozléhaly. Tak honem, nebo přijdu i o tu slavnou Shakiru Isabel Mebarak Ripoll, která se u nás zase hned tak neobjeví. Teď už se jen prodrat ze zadní části prostoru k stání alespoň doprostřed, aby člověk z koncertu vůbec něco měl a podívaná může klidně začít!

Nejhezčí kytaristka na světě?

"Dobrý večer, Praho!" ozvalo se zcela bez chybičky obrovským prostorem a právě v ten okamžik jste si uvědomili, že než zírat na tu pár centimetrů vysokou (vlastně spíše nízkou) postavičku, že pro vás bude mnohem lepší pootočit hlavou trochu doprava a hltat ji tak z velkého plátna. Krásně nalíčená, s pusou neustále od ucha k uchu, s těma mandlovýma očima, protentokrát s hnědými vlasy, které jí splývaly jako klubko hadů až do poloviny zad. K tomu přiléhavé oblečení s odkrytým pupíkem - jak také jinak, že? Ta největší zbraň pro mužskou část publika je tedy úspěšně nabita. :) Je to ona a na pódiu není sama! Společnost jí dělají dva kytaristi, jedna kytaristka, basák, hráč na perkuse, hráč na bicí a hráč na klávesy. Moc hezká podívaná hned na úvod. Už v druhé Don´t Bother se nám momentálně nejslavnější obyvatelka Kolumbie představuje se třpytivou kytarou na krku, přičemž v průběhu večera tuhle krasavici vymění ještě za jiné. Co skladba, to jiná barva nasvícení pódia a v okamžiku, kdy pozvednete hlavu, abyste zkontrolovali světelný park, který je za vizuální stránku vystoupení zodpovědný, zatají se vám dech. Obrovská kruhová rampa, na níž byste nenašli už ani jeden centimetr volného místa pro našroubování dalšího efektu. To se to pak svítí! Tou další složkou, která se na výsledném zážitku z tohoto koncertu podepsala, byla projekce, která žila svým vlastním životem na obrovském plátně za všemi muzikanty. Zejména šlehající plameny působily i takto z povzdálí až nebezpečně věrně.

Kolumbijská vlajka? Žlutá, modrá, červená!

Na intenzitě zvuku bych maličko přidal, na basech jakbysmet, na druhou stranu nazvučit tento palác tak, aby každý na tom svém místě bez ohledu na stranu či patro slyšel vše naprosto věrně, je určitě nadlidský úkol. A jak to s atmosférou přímo na místě vypadalo? Žilo to zhruba v prvních patnácti řadách. Právě tam byly ruce nahoře, fanoušci tu mávali i malými kolumbijskými vlajkami, s každým metrem vzad už to bylo o něco studenější. Ti, co seděli v patrech, na tom však byli hůře - tak temperamentní hudba, tolik živá, tolik rozverná a oni byli přikováni na tu svou sedačku s konkrétním číslem bez možnosti pohybu. A tak se na ochozech alespoň svítilo se zelenými lightsticky a po každém odehraném kousku nadšeně plácalo rukama. To první mrazení po celém těle jsem zaznamenal až po půl hodině a mohla za něj samozřejmě balada. V tomto případě Illegal, při níž tu ani nemusel asistovat ten slavný Carlos Santana. Přitom je to tak snadné - máte ji "kousek" od sebe, ona v hrdle ukrývá hlasivky ze zlata, pak už se stačí jen zaposlouchat a každý chloupek po těle se vám postaví do pozoru! Zhruba po čtyřiceti minutách bílá plachta pódium zahalila a všem bylo jasné, co se bude dít... Zpěvačka se musí převléknout, aby se nám náhodou v průběhu vystoupení neokoukala. :)

Namakaná vokalistka...

Po pár minutách ji tu máme zpátky, jejímu úboru tentokrát dominuje rudá barva a šaty jsou to opravdu rafinované. Když roztáhne ruce, vypadá díky širokým rukávům jako motýl, v samotném závěru této skladby své horní končetiny zvedá divoce tak, že jí pruhy této látky, které vystřeluje do výšky, celou zahalují. K tomu se divoce kroutí do stran, aniž by se snad do takového množství přebytečného textilu zamotala. Publikum ji za to odměňuje bouřlivým potleskem, ovšem ani ona mu nechce zůstat nic dlužna. Vzápětí prohlašuje, že tohle je speciální moment pro nás! Co úder do perkusí, to příslušná odezva jejího těla, které kamera okamžitě zblízka zabírá. Páni, jak byla ta holka přesná a pružná a jak má tohle číslo nacvičené... Docela by mě zajímalo, kolik hodin v měsíci stráví v posilovně, když jsem ten vysoustruhovaný trup obdivoval. Následoval úklon za podpory dalšího oslavného potlesku a ihned jsme pokračovali dále. Svou výbornou kondičku odhalila i vzápětí, kdy cvalem do strany přeběhla to dlouhatánské pódium, aby si po pár vteřinách tuhle vzdálenost dala ještě jednou zpět. Co se týče pódia, tak využívala obou "teras" po stranách, aby se pozdravila také s fanoušky sedícími, ty stojící potěšila v jeden okamžik ještě více. To, když se vydala za doprovodu bodyguardů přímo mezi ně dolů a s těmi nejbližšími si podala ruce. V jiném okamžiku Shakira ukázala, jak působivě se dá pracovat s takovou rekvizitou, jakou bylo metr a půl dlouhé lano. Zkrátka co skladba, to do detailu propracovaná show.

Jeden talent vedle druhého.
 
I když to na první pohled nevypadá, zásluhy na úspěchu Oral Fixation Tour má také doprovodná kapela a ta si určitě onu dlouhou představovačku každého člena zasloužila. Ke každému z nich řekla Shakira pár vět, ten poté předvedl své nacvičené a velmi často vtipné číslo, přičemž už na první pohled bylo znát, že si tahle koncertující rodinka na svém putování světem opravdu rozumí! Pouze jeden z nich o něco vybočoval. Klávesák! Právě on ve skladbě Hips Don´t Lie zastoupil Wyclefa Jeana, s nímž zpěvačka před časem nazpívala tenhle velký hit a nutno podotknout, že i v jeho podání měla tahle věc šmrnc. Také druhá žena téhle party se dostala ke slovu, to když si střihla v samotném závěru se Shakirou duet! Jediné, co jsem tu postrádal, byla dechová sekce. To samozřejmě v okamžiku, kdy jste dechy slyšeli, ovšem na pódiu po nich nebylo ani památky. V průběhu večera se dostalo i na jiné strunné nástroje, přičemž violoncello tak příjemně pohladilo... Ještě jedno převlečení za bílým plátnem nás čekalo, přičemž bylo následováno krátkým baletním číslem souběžně se stínohrou. Bylo za pět minut půl jedenácté, když se zpěvačka opět česky rozloučila. Přijde? Vytleskáme ji zpět? Přišla! Vytleskali! Dalších patnáct minut poutavé show nabízelo pastvu jak pro uši, tak i pro oči a náhle se déšť malých papírků pomalu snášel dolů, aby tak dal jasně najevo, že tohle už je skutečné finále sobotního večera... Ať už to bylo anglicky, nebo snad španělsky, každé to její slovo jsem hltal s nastraženýma ušima. Někteří dokonce tu obrovskou sílu předávaného poselství nevydrželi a na místě omdleli! Rozhodně to byl moc fajn večer a já si během něho opět uvědomil, že síle lidského hlasu se opravdu jen máloco vyrovná. Cítíte to stejně a nebo se dnes už bez automatického bubeníka a elektroniky neobejdete?

foto: Eri-Ador&G4
Celý fotoreport najdete na http://www.eri-ador.com.