Report z Wilsonicu od Lenky

A stejně je na všech festivalech nejkrásnější ranní svítání! To na Wilsonicu nebylo výjimkou. Představte si, že se rozvalujete v pohodlném festivalovém křesílku na břehu Dunaje, na kterém se pomalu odráží nažloutlá barva svítání. Výhled je luxusní – z ranního oparu se pomalu vynořuje Hrad a panorama Starého města. Na nejbližší a zároveň největší venkovní stage zrovna hraje mladý Dj a producent Skream z Anglie svůj pestrý, nejen dubstepový set. Hudba je temná a úplně koresponduje s výhledem na most, za nímž se v dálce tyčí jeřáby a torza rozestavěných budov… O Skreamovi jsem se dočetla, že je prý jednoznačně jeden z nejtalentovanějších a nejmuzikálnějších producentů dubstepu a jeho tvorba je všechno možné, jen ne monotónní nuda. S druhou částí hodnocení rozhodně souhlasím. Během svého vystoupení Skream střídal rytmy a nálady tracků. Na place pod ním probíhala za podpory ostrého světla stroboskopu docela slušná pařba.

Skream
 
Skream zahrál v pátek, kdy byla největší venkovní stage věnovaná zejména dubstepu. Sobotní večer tomu bylo zcela jinak. Celkem mě překvapilo, že na festivalu, který se zaměřuje na progresivní elektronickou hudbu, je stage věnovaná z větší části rapu & hip hopu. Já osobně hiphopec do této škatulky řadím, ale na fórech se jeden čas hodně řešilo, jestli tam vůbec patří nebo ne. A vlastně to může být jedno, ne? Proč řešit nějaké škatulkování. Vystupující mě přesvědčili, že hip hop není jen "A boreček a bore boreček jo…" a rovné kšilty patnáctiletých dětí. Sety Dj's Flying Lotuse z USA nebo Japonce Kentara od Ninja Tune mě přesvědčily, že v hip hopu rozhodně nebylo všechno řečeno, že tento styl se dá podat zajímavě a osobitě.

Ale pěkně popořádku. Před těmito dvěma experimentátory vystoupili klasici hip hopu Indy & Wich, za podpory La4, reprezentující naše české barvy. A že naší zemi, respektive Prahu, propagovali opravdu poctivě!;) Možná, že to bylo až moc přehnané, neustálé zmiňování Prahy před publikem jiného města a státu není zrovna to pravé ořechové. Jejich vystoupení na Wilsonicu bylo poznamenané problémy s technikou a se zvukem. Na začátku hraní Wich zjistil, že mu něco zásadního nefunguje. Pomoc ze strany organizátorů mně osobně připadala laxní, trvalo celkem dlouho, než se podařilo vše nahodit a kluci mohli rozjet svoji show. Během ladění techniky se stalo, že plně nasvícený Wich byl chvíli sám na ztichlém podiu. No nechtěla bych být v jeho kůži;) Obdivuji kluky, že po tomto nepříjemném startu předvedli vystoupení v plném nasazení, i když Indy si neustále stěžoval na kvalitu zvuku. Celkově slovenští partypeople přijali tento projekt celkem vlažně. Dá se to pochopit, Indy & Wich nevystupovali před fanoušky hip hopu, ale před publikem, které se zaměřuje spíš na elektroniku. Indy se v průběhu vystoupení ptal lidí, jaký styl nejvíc poslouchají. Snad ho ani nepřekvapilo, že největší odezvu mělo techno;).

Indy & Wich
 
Problémy s technikou měl i Flying Lotus z USA. Když zjistil, že mašinky nefungují v plné parádě, zatvářil se tak, že to tam rozseká...;) Ale po chvíli začal hrát před lidmi divadlo. U nefungující techniky předváděl, že zuřivě mixuje. Když někdo začal spravovat mixák, Flying Lotus se opřel o bednu a nápadně předváděl jako že čeká. Pak řekl do mikrofonu "I was on time". Poté seskočil pod podium a dožadoval se cigarety od lidí, se kterou si sedl dopředu na podium. Trapnou chvíli ukončilo až když se z reprobeden ozvaly požadované zvuky, Flying Lotus vyskočil jak střela ke svému laptopu a jeho živelné vystoupení mohlo začít. Jeho podoba mixovaného hip hopu mě opravdu nadchla. Experiment, střídání desek, motivů, rychlostí a kdo ví co ještě -  to bylo pestré vystoupení tohoto černošského Dj a showmena v jedné osobě. Mělo to fakt šťávu! Flying Lotus se neustále předváděl, chvílemi hrál pantomimu, usmíval se a přenášel na lidi dobrou náladu. Jeho pohyby a mimiku bych přirovnala k Markymu. Během vystoupení si také vyžádal od publika zapalovač pro svého jointa. Zapalovač nakonec vrátil, ale o jointíka se nepodělil;) Úplně si lidi získal svým optimismem, a ti ho na oplátku nechtěli pustit z pódia.

Flying Lotus

Ke konci setu Flying Lotuse se na pódiu již pilně připravoval DJ Kentaro z Japonska. Hip hop v podání Japonce? Tak to si opravdu nemůžu nechat ujít. Ovšem jakmile tento nenápadný človíček začal čarovat za gramofony, moje pochyby okamžitě zmizely. Po celou dobu jeho setu na Wilsonicu ho snímala kamera a video bylo pouštěno na plátno. Takže jsme všichni s otevřenou pusou pozorovali jeho šílené dovednosti, rychlost s jakou používal ruce. Desky měl chvílemi rozjeté na třech gramcích. To, že se jedná o "pana Dj", svědčí i fakt, že v roce 2002 byl prvním Asiatem, který vyhrál DMC, soutěž nejlepších DJs z celého světa. Na Wilsonicu hrál napříč styly – od klasických hip hop beatů k něčemu rychlejšímu, například k drum and bassu. Kentaro zahrál hodně hitovek, což mně osobně moc nesedlo, ale při sledování jeho umění mixu a scratchování jsem neměla čas to řešit. Po skončení hudební smrště v podání Kentara sliboval program ještě další dvě lahůdky - našince Questablists a slovenského DJ Vece. To už jsem se ale pomalu odebírala po mostě přes Dunaj na ranní električku. 
 
Co se dělo v sobotu na menší venkovní stage, kde probíhaly koncerty a k ránu i něco ostřejšího (např. Jeff Milligan, Clark aj.)? Z pestré nabídky koncertů jsem si vychutnala polskou kapelu Novika. Hlas talentované zpěvačky, skladatelky a dýdžejky v rádiu mně v jednom songu připomínal kapelu Everything But The Girl jindy zase Lamb… Ale to jen pro ty, kteří mají potřebu přirovnání. Osobitá hudba byla postavená hlavně na příjemných melodiích a krásném zpěvu. Po náročné páteční noci ideální zklidnění. Jako hlavní hvězda sobotní noci vystoupil Bonobo alias Simon Green s celou osmičlennou kapelou, kteří představovali zřejmě nejkvalitnější hudební zážitek na Wilsonicu.

Do třetice všeho dobrého se ještě pojďme letem světem podívat na třetí stage, kterou nám Wilsonic nabídnul. Ta se ukrývala v útrobách divadla. Řekla bych, že právě tam byl největší prostor pro experimenty, které vyžadovaly náročnějšího posluchače. Pokaždé, když jsem na stage vcházela dlouhým temným vstupem, čekala mě jiná atmosféra. V případě Christian Fennesze z Rakouska, který vystoupil v pátek, mě dovnitř vtahovala magická hudba jakoby vibrující z nitra země. Tento rakouský kytarista, intermediální umělec a laptopový král je jedním z nejznámějších a nejvlivnějších průkopníků současné experimentální elektronické hudby, minimal techna a abstraktního ambientu z okruhu labelu Touch. Ve své tvorbě kombinuje hru na kytaru se zvuky a elektronickými efekty, které loví v laptopu. To vše doplňuje nehudebními zvuky - šumy, skřípotem. Jeho zvukomalebná hudba se silným emocionálním nábojem působí intimně, lyricky - je ideální k meditaci. Stačí jen zavřít oči a před vámi se může otevřít nový svět fantazie plný obrazů. Tedy pokud na to přistoupíte. Mnoho lidí nemělo v tu chvíli náladu naslouchat Fenneszově hudbě a šlo zřejmě hledat něco rychlejšího.

Christian Fennesz

Speciální report bych mohla věnovat projekcím. Mám ráda vizualizaci hudby, ale jelikož hudbu na našich tuzemských parties a koncertech většinou nedoprovází vhodné video, byly projekce na Wilsonicu pastvou pro oči. Na slovenských stránkách jsem četla většinou opačné názory na umění VJs na festivalu, ale já jsem si připadala jak Alenka v říši divů. No řekněte, u nás vizuální doprovod hudby jistí spirály, kruhy a jiné geometrické obrazce, stále se opakující, byť celkem dobrá projekce pařících lidí na systémech nebo motivy poletujících pilulek… Na Wilsonicu jsem viděla za dva dny takové zajímavé projekce, jakou u nás za celý rok nespatřím.
 
Jaký tedy byl letošní Wilsonic z mého pohledu? Samozřejmě, jako každý větší festival se neobešel bez chybiček. Problémy se zvukem, málo Tio Toi pro tolik návštěvníků, během celého festivalu jsem také nenarazila na tištěný line-up. Chybělo stanové městečko. Naopak mě potěšilo několik vychytávek, například zastřešení všech stage nebo příjemná backstage s internetem a s prostorem pro odpočinek. To nejdůležitější však byla samozřejmě hudba a projekce. Nemám co vytknout;)

Myslím, že u nás v ČR nejsme v této hudební oblasti vyloženě sto let za opicemi. Promotéři z větší části sice vozí dokolečka ta samá jména, ale akce zaměřené na nové a zajímavé podoby elektronické hudby se dají v programu klubů také najít (Sperm, Stimul Festival aj.). Problém spíš je, že takovéto akce nemají patřičnou mediální podporu jako mega halovky s "největšími DJ's světa". Přitom uměleckou kvalitou jsou neporovnatelné. Protože tito umělci, kteří vystupovali na Wilsonicu, se nesnaží z elektronické hudby vytřískat co nejvíc peněz. Skrze moderní technologie nám dávají nahlédnout do svého vidění světa, do své duše.

Info: www.wilsonic.sk

Odkazy na dobrou hudbu:

DJ Skream: www.myspace.com/skreamuk
DJ Kentaro: www.djkentaro.com
Christian Fennesz: www.myspace.com/fennesz
Bonobo: http://www.myspace.com/sibonobo