Report z akce CzechPoint 8 od Myclicka

“Hele kámo, kámoš pořádá v pátek akcičku, vem kámošky a vyrazíme...“

Jednoduše má můj obdiv... Parta kámošů, která pro sebe a své kámoše a také jejich kámoše uspořádá v nepravidelných intervalech akci, kdy je doslova plný barák muziky a každý by si tak logicky měl přijít na své. Stane se tak krátce poté, co také hraní nabídnou kámošům, jiní kámoši si zase pohrají s grafikou letáku, další kámoši rozlepí plakáty, namluví spot, sepíší tiskovou zprávu a tohle všechno bez sponzora i bez přehnané tlačenky. Kdo chce, ten si ty podstatné informace najde a nebo dostane echo. Jak jinak než od kámoše! :) To vše s rizikem, že ti ostatní mohou naplánovat akci jinou, která téhle bude konkurovat či ji úplně zastíní a den poté pak všechna diskuzní fóra zase ožijí a každý z těch anonymů bude chytrý jako rádio a kasat se jen tím, co by on udělal lépe. Klobouk dolů za tu odvahu! Narozdíl od většiny pražských klubů, které otevírají své spletité prostory úderem desáté, se v případě párty CzechPoint klíčem Prostoru Abaton otočilo už o hodinu dříve. Všem těm mladým a neklidným se tady vychází vstříc! Kolik jich ovšem čekalo za vraty na osahání ochranky, první vstupenky i malé barevné lístečky od šatny, to vám bohužel nepovím. :( Své první kroky jsem totiž do kopce nasměroval až krátce po půl jedenácté a pod rouškou tmy a se zimou zalezlou za nehty přitom pozoroval své potenciální společníky, kteří se na jeho úpatí stahovali hned z několika stran. Vždyť kam jinam by se v tuto nekřesťanskou hodinu plížili než právě na jednu osamělou usedlost na severu Prahy?



Kdepak Hummer, sem se jezdí sockou...

Muž v černé kombinéze s nápisem Security, který dohlížel na bezpečnost kolem objektu, neměl kromě tření svých zkřehlých dlaní téměř žádnou práci. Tohle není akce, na níž se tanečníci dopravují drahými vozítky a on je pak musí navigovat k parkování, sem se přijíždí desítkou, dvacet čtyřkou a dvacet pětkou a odjíždí až s tou s číslem 55. “Vy chcete určitě vidět obsah mého batohu, že jo?“ překvapil jsem svou přílišnou aktivitou ramenáče u vchodu. “Nechci, ale musím se podívat...“ zněla jeho jak jinak než strohá odpověď. Vše proběhlo hladce, nenesl jsem si ani zbraně, ani zásoby alkoholu či omamné a psychotropní látky a tak následoval posun dále, kde hned čtyři mladé dámy vyměňovaly peníze za lístky a odškrtávaly akreditace i výherce v soutěžích. Zde jsem také svou tisícovku na šatnu rozdělil na bankovky menší hodnotou i velikostí a pak už hurá za muzikou, která tak usilovně tepala až sem. Tak to vlevo by zřejmě mohl být house, tam dole snad to skáčko, mezipatro patří také dneska technu, nejvýše tedy bude opět dunět drum´n´bass. Zatím nic moc návštěvnost... House teď nezajímá nikoho a DJ Wector si může směle přehrát své nové lahůdky, skáčko jen pět sedících, techno čtyři stojící a nohami v pravidelném rytmu poškubávající, to 2K a Nitrous už se alespoň mohou ve výběru dalších skladeb řídit podle přílivu a odlivu prvních třiceti tanečníků. Bary v tuto hodinu jednoznačně vítězily v zájmu příchozích – posilnit, zahřát se či zahnat žízeň teď potřeboval úplně každý a barmani byli bez výjimky svěží, hbití a sympatičtí.



2K + Nitrous = high contrast.

Už dlouho jsem na tomto místě neslyšel tak kvalitní zvuk. Ani potichu, ani nahlas - zkrátka tak akorát. Každá frekvence byla přitom čitelná, nic se v tomto kvádru dneska neodráželo a duo Nitropank se teď za gramofony střídalo v režimu: “ty dáš dvě, já dám taky dvě!“ Byl to zajímavý kontrast. Nitrous na pilu přitlačil, romantik 2K zase maličko zjemnil, aby se zoubky úplně nevylámaly a právě tohle střídání nálad snadno zvyšovalo pozornost a drželo vás v šachu. Matrix & Futurebound mi udělají radost vždy a všude a nechyběly ani další hymnické opusy postavené na těch táhlých klávesových partech a přestože tentokrát publikum vzrušeně nevískalo a nevřískalo, ty spokojené úsměvy na všechny strany i to obrovské nasazení při tanečních kreacích hovořily zcela jasnou řečí... Šest dlouhých bílých pruhů látky spuštěných ze stropu na pódium suplovalo dekorace, barevně ladily i s vyřezaným jménem párty z polysterenu na DJ pultu, ale bohužel také s obdélníkem nad hlavami hráčů. Tentokrát bez projekce bos, tentokrát se o vizualizaci musí postarat jen pan osvětlovač se svou paletou barviček. Škoda! Aktuální stav na pódiu tomto, stejně tak jako na těch dalších, byl k přečtení alespoň díky hojně rozvěšeným line-upům po stěnách. U jednoho z nich jsem pochopil, že než oba mladé pány o půlnoci vystřídá Babe LN, jejich kolegyně z Radia 1, rozhodně stihnu ještě live vystoupení pro mě doteď neznámé dvojky Random Modify o patro níže.



Proboha, proč se pořád hrabat v historii, když je toho tolik nového?

Také oni měli zvuk příjemně vyladěný, s BPM to nikterak nepřeháněli a jejich produkce servírovaná z notebooků nebyla jen o nekonečných loopech bez nějaké hlubší myšlenky. Spíše se zdálo, že jsou za ní hodiny a hodiny bádání včetně ukrytých podprahových vjemů. Parodie na Millsovu Bells byla v jedné skladbě jasně zřetelná – opravdu hodně inteligentní set a pro mě příjemné překvapení! To jsem naopak postrádal o pár schodů níže... Café Del Mar od Energy 52 a Beachball od Nalin & Kane? Vždyť tohle všechno už jsem slyšel v půlce devadesátých let a teď to tady v té dlouhé nudli hraje znovu pro šest tancujících pod vedením DJe, jenž si říká Andreas TS a kterého tenhle materiál v těch nových verzích evidentně baví. Odpad pečlivě třídím, ale hudební recyklaci příliš oblíbenou nemám. Houseové pódium zaštítil svým jménem server Sety.cz a proto se také tahle webová adresa v jediné projekci v objektu objevovala na plazmě co možná nejčastěji. Příznivců skáčka je v České republice stále více a více, čas na návštěvu Abatonu si však neudělali. Ta nejmenší místnost kousíček pod úrovní vozovky zela poměrně prázdnotou a Skanska DJs, kteří měli tento prostor po celý večer k dispozici, tu protáčeli své oblíbené laskominy jen pro pár příchozích či spíše pro pár posedávajících. Také tady ta novodobá dechovka pumpovala jako o život a náhle vám to došlo... Ze všech stran se na vás doslova pod tlakem valí muzika a vy před ní nemáte kam utéct!



Příliš mnoho kraválu pod jednou střechou, chtělo by to ještě chillout...

Zapomeňte na pokec s těmi, které máte rádi i s těmi, které jste dlouho neviděli - vše si pak řeknete přes mail, MySpace, ICQ a nebo si zavoláte přes Skype. Tady nebylo na plkání místo a tím nejtišším prostorem se tak kromě toalety stal horní bar s fotbálkem, digitálním testerem na alkohol i příjemným posezením, do něhož právě duněl set Babe LN schovaný za zdí a za zástěnou z látky. Zdá se, že také ona má dvojku Matrix & Futurebound v lásce, ve srovnání se svými předchůdci však vyfasovala o poznání hlasitější zázemí. Teď už to ze sound systému burácelo hlava nehlava, přičemž Elen rozhodně nebyla tak něžná jako 2K před chvílí... Tanečníci před ní prostor zcela zaplnili a podlahu pod sebou také úspěšně zavlažili. Až tak muzika vibrovala s jejich kelímky s pivem, až takové tempo ta paní tam nahoře nasadila, že pěna jednoduše putovala přes okraj. Líbila se, bavila je a všechny čtyři končetiny jim teď vděčně létaly vzduchem. Ožilo to však také o patro níže, kde techno stylově reprezentovaly černobílé plachty s logem našeho serveru. A také tady se přitvrdilo a na stupínku svou sehranost na čtyři gramofony testovali Sidecar a Zviry. Těžko říci, jaké podmínky měli oba pánové ve svém království k dispozici, to ví nejlépe jen oni sami, dost často se jim však beaty při mixování rozutekly do stran, naštěstí bez vážnějšího úbytku tanečníků... Úderem třetí hodiny jsem se tváří v tvář seznámil s pro mě dosud neznámým duem The Storm Brothers. Odteď už si budu pamatovat, že to DJ Pietro a Jakub Mildner, jinak též majitelé úspěšně se rozjíždějícího labelu SpaceWerks, jsou oni bouřliváci. A ten drsňák Pietro překvapil na celé čáře. Že nechá doznít onen kolovrátek až do konce, aby svůj vstup zahájil se skladbou I Exist Because Of You od Henrika Schwarze, to jsem opravdu nečekal...



DJ Frock: “Já budu hrát uprostřed a vy se posuňte doleva, jo?“

Paradoxně teď techno stage tepala mnohem pomaleji než house schovaný za zdí. To byl panečku zlom! Nebo snad vzhledem k názvu projektu jen klid před bouří? Jakub svůj notebook na druhé straně stolu zprovoznil až po chvíli a poté nastala přesně synchronizovaná přetahovaná o dokonalý zvuk podpořená občasným efektováním. Věru hezky to téhle nerozlučné dvojce spolu ladilo. Narozdíl od DJe Frocka o patro výše! Ne, on hrál bezchybně a zábavně s důrazem na ragga-jungle, který tu prozatím nezazněl, chyba však byla v sound systému. Nejprve to v pravé soupravě beden praskalo, až se po chvíli odebrala na onen svět. :( A rozvášněné publikum? To udělalo jedinou možnou věc – učinilo pár kroků do stran a shromáždilo se pod tu levou, která teď bohužel musela postačit... Jaká to smůla – jeden z hlavních organizátorů se jde konečně odreagovat po vyčerpávajících přípravách a on ho zradí zvuk. :( V půl páté jsem se tradičně chystal k odchodu, právě v okamžiku, kdy si svá fidlátka včetně klaviatury syntezátoru Korg balila další z dvojic tohoto večera – 7th Fiction. Mám takový pocit, že umístění na tu “naši“ Techno.cz stage by pro ně bylo mnohem vhodnější, tohle byl house opravdu jen s odřenýma ušima. Dan Cooley dostal za úkol tento studený a vzhledem k umístění i mrazivý prostor uzavřít. V okamžiku, kdy si pro úvodní track vybral Core Memory, která boží světlo i katalog značky Systematic spatřila krátce poté, co Spirit Catcher dostali důvěru od Marca Romboye, člověk se velice rád zdrží... :) Tedy díky za tuhle sladkou tečku s tak příjemně vazbící kytarou!



“A vítězem se stává...“

Tentokrát tu přetahovanou o kroky posluchačů elektronické muziky vyhrála Roxy a to bez debat... Jen se mrkněte na fotky od Paljiho! Ještě, že se organizátoři CzechPointu nerozhodli pro breakbeatové pódium, to by nás v Abatonu bylo ještě méně. Tady byl ten největší zájem již tradičně o drum´n´bass a v té špičce byl poměrně problém přejít z jednoho konce na druhý. Ta ostatní pódia, stejně jako stánky s nejrůznějšími stimulanty a oblečením, se takové účasti bohužel netěšily. Až na pár drobných chybiček nemám co vytknout a jsem jenom rád, že jsem se na poslední chvíli rozhodl právě pro CzechPoint. Už několikrát se totiž prokázalo, že ti naši umí mnohdy zahrát lépe než hosté zahraniční, navíc já přímo miluju několik stylů pohromadě, aby byl večírek co možná nejpestřejší a domů to mám vlastně také kousek. Takže? Už teď se moc těším na deváté pokračování a pokud jste už osmkrát chyběli, pak to rozhodně napravte. Tahle párty za to stojí a věřte, že bez ohledu na stylovou příslušnost si tady přijdete na své a odejdete spokojení. Organizátorům přeji ty nejšikovnější hráče i co největší počet kámošů, kam se jen člověk podívá. Bez nich to bohužel nejde...

myclick

foto: Lenka (lenka@techno.cz)