Report z Big Demoiselles v La Fabrika od Myclicka

Zima?! Pojďme se zahřát do fabriky!

Přiznám se, že do toho mrazu se mi v sobotu nechtělo ani za mák a jediné, co mě hřálo u srdíčka, byl fakt, že již brzy zahřejí svou žhavou muzikou každý centimetr mého těla oni! Řeč je hlavně o Cartonnage, s nimiž jsem měl tu čest poprvé a také naposledy před téměř dvěma lety na křtu jejich prvního alba Curiously Connected. To o sólovce Jitky Charvátové, bývalé vokalistce kapely Skyline, která si teď říká JI, jsem toho zase až tolik nevěděl. V jejím případě ovšem tak snadno prodávalo jméno stejného pana producenta a také první vlaštovka v podobě skladby Real Life, kterou umístila jak na vlastní webové stránky, tak i do přehrávače svého profilu na populárním portálu MySpace. Slušná vypalovačka, s tou mi zima rozhodně nebude – jde se! Kdy já jsem vlastně La Fabriku navštívil naposledy?! Už vím, to bylo na Bacardi B-Live Party a navzdory parádním jménům v nabídce, se nejednalo o příliš povedenou akci - doufejme, že tentokrát odejdu domů spokojenější. Několikastránkový guestlist přetékal těmi pozvanými jedinci, tak ještě opravdické a pěkně nacucané Jitčino razítko na zápěstí, odložit si svršky a poprvé pohlédnout té padesátce známých i neznámých do tváří...

"Nepotkali jste tu někde vzduch?"

Hodinky ukazovaly čtvrt na devět a ke startu toho prvního vystoupení se zatím neschylovalo. Sál byl totiž hermeticky uzavřen a dunění za dveřmi pouze prozrazovalo, že zvukovka ještě není u konce... Holt ti perfekcionisti, ti to mají vždycky těžší. :) Sympatická obsluha za dlouhatánským barem zatím za příznivé ceny odbavovala každé to přání o bláznivou kombinaci všeho, co teče – tak na zdraví a ať to dneska dobře dopadne! Kolem deváté už jsem byl poněkud nervózní, o půl hodiny později ještě víc... Pokud se tady ta značka "Stop živé produkci!" v deset hodin vytahuje tak často jako ve většině pražských klubů, pak na nás všechny čeká už jen tak osm krátkých písniček. :( Konečně! První z návštěvníků teď mohl klopýtnout o ten nebezpečný schůdek před sálem a další nedočkavci na sebe nenechali dlouho čekat... První věc vás bouchla do očí, ta druhá do nosu ihned po vstupu. Právě na zmíněné Bacardi B-Live Party jsem obdivoval onu panoramatickou projekci podél celého sálu a měl zato, že ta plocha, na níž se ony poutavé příběhy odvíjely, je tu napevno zabudovaná. Kdepak, místo bílého plátna teď byly k vidění černé trubky snad vzduchotechniky, jenže ta jakoby nefungovala... Venku už teploměr poklesl pod mínus deset, místní odér však připomínal konírnu. :(

Tak kdopak si dá bonbón?

Cartonnage si byli moc dobře vědomi skluzu, když už dobré dvě hodiny jsme se museli obejít bez jakékoliv kulturní nabídky a příliš dlouho se startem naštěstí neotáleli. Vanda Choco se teď procházela po pódiu s mikrofonem v ruce a s tím věrným francouzským "Ž" právě upozorňovala, s kým mají ti příchozí čest a ta hravá Patisserie si vydobyla prvenství v jejich setlistu. Díky dílně Phase se za nimi na obrovském plátně rozeběhl velmi vtipný videoklip, který vznikl jak v jedné luxusní francouzské cukrárně a pekárně, tak i díky obrovskému modelu železnice, a jejich vokalistka opět nezklamala... Z igelitového pytlíčku stylově brala bonbón za bonbónem a strefovala se jimi do publika. To bylo panečku ohnutých zad těch, co ten sladký dárek nechytili napoprvé. :) A když byl pytlík prázdný, vyměnila ho za své oblíbené klávesy na krk. Kolik asi může tohle bílé Casio vážit, napadlo vás okamžitě, když si ho ta drobounká "Demoiselle" pověsila na krk. Po vizuální stránce opravdu luxusní podívaná a navzdory svým známým kvalitám ještě stále umí Phase překvapit, po hudební stránce tragédie! :( Ne snad, že by do toho Cartonnage tentokrát nedali vše, ale ten zvuk, který v otěžích třímal zvukař Tomáš, byl zcela odpudivý... Jako by tu nad námi visela nějaká těžce definovatelná koule. Už zase! Tenhle prostor je snad nenazvučitelný. :(

Bez Bethany, bez Brand New Day...

V průběhu vystoupení ho jednotliví protagonisté takhle na dálku komandovali prosbami o jiné poměry do odposlechů a třeba Armin Effenberger, kterému to tenkrát ve studiu muselo hrát úplně přepychově, dvě úvodní písničky otevíral pusu naprázdno. Ve srovnání s jejich historicky prvním koncertem tu byly patrné dvě velké změny – protentokrát bez té exotické houslistky Bethany Lacktorin a také s jiným bubeníkem. Mám pocit, že tenhle zásah jim opravdu prospěl, ty spodky měly i přes takový handicap vážně šťávu! Potěšili i se zařazením té výrazné I Need Your Stereo a přestože stihli přehrát valnou většinu skladeb z alba Curiously Connected, na mou oblíbenou baladu Brand New Day se bohužel nedostalo. Na druhou stranu, ta by do dramaturgie tohoto obstojně se rozjíždějícího večírku vůbec nepasovala a je tlačil čas. Tentokrát byli přeci jen v roli předskokanů a hlavní host večera stále tam vzadu, navíc bude ještě nutné přestavět pódium, takže další zdržení na obzoru... Ještě štěstí, že ta inkriminovaná desátá se v Holešovicích nedodržuje! :) Cartonnage ještě jednu přihodili jako přídavek a okamžitě po ní se začalo s nutnými úpravami pódia. A také s další zvukovkou, která teď probíhala přímo za přítomnosti všech, kteří sem dnes večer dorazili... No nebude to mít ten Tomáš jednoduché!

Space Invaders – taky jste ji tenkrát hráli za tu pětikačku?

Celkem se bude starat o čtyři mikrofony, bicí opravdické teď nahradily ty elektronické od značky Dynacord a za ně teď překvapivě usedl Rodent. Dalším nepřehlédnutelným hostem byl tam vzadu moderátor Radio DJ Crazy Helena, který roztočí gramofony se základy a ani na vokály nebude ta fešná brunetka sama. Tedy blondýnku Radku po své levici a blondýnku Silvii (tak vida, ona je tu i Laura) po své pravici. A aby byly síly vyrovnány, další mladý muž bude obsluhovat všechnu tu elektroniku, která dokáže vyprodukovat nějaký ten zvuk. Půl hodiny, více nebylo třeba! Každý nový projekt musí mít vlastní tvář, podle níž si ho posluchači a diváci budou pamatovat a Jitka se svým ansámblem vsadila na černé kostýmy s našitými červenými hrdiny populární videohry z konce sedmdesátek – Space Invaders. A v tom samém duchu se za nimi také rozeběhla projekce včetně různých hranatých srdíček a dalších digitálních obrazců - tohle bylo dotažené do posledního detailu. I tady se však v průběhu vystoupení bojovalo s poměry. Obě blondýnky se neslyšely a ven byly vytaženy minimálně, neslyšel se ani Rodent za bicími a po každé skladbě tak dostával Tomáš další a další úkoly. Už po třech písničkách bylo jisté, že s něčím podobným jsme se (když logicky pomineme Cartonnage) v našich končinách ještě nesetkali.

Než si konkurovat, proč se vlastně nespojit?

Výrazné party synťáků plus angličtina s dobrou výslovností a s typickou Jitčinou dikcí převážně ve výškách, které na tomhle neseřízeném zvuku poněkud tahaly za uši, byly hlavním poznávacím znamením. Pravda, tohle byl úplně první koncert a teď už to snad bude jenom lepší! Ale má u nás tahle muzika vlastně své posluchače? Pár by se jich tu našlo, věkový průměr přes třicet, reakce poměrně vlažné, když tenhle materiál slyšeli úplně poprvé a sál nezaplnili více než do jeho první poloviny... Rozhodně musí s živou podobou svého debutu pořádně zabojovat, ale nebude pro naše rádia tenhle pop až příliš nový? :) Navzdory názvu alba Feed My Lion tu Crazy Helena v jiné zvířecí skladbě a sice The Tiger odrecitoval text Wiliama Blakea a zpěvačka tak ideálně zavzpomínala na Mejlu Hlavsu, s nímž měla možnost spolupracovat pod hlavičkou projektu Fiction. Tou další milou asistencí se stal návrat Vandy Choco, která si s Jitkou střihla duet Big Demoiselles, podle něhož byla jejich společná noc pojmenována a následně zde proběhly křtiny. Nemohla u nich chybět ani textařka Pavla Milcová a od šampusu namočená papírová krabička se poprvé proletěla vzduchem. Jeden šťastlivec měl teď obal, druhý obsah – domluví se spolu? :)

A pak, že nám ta technika usnadňuje život...

Energická show pak byla zakončena prvním singlem v podobě skladby Real Life. Něco vám řeknu, zpívat tohle Madonna, pak bude katapultován na vrcholky hitparád, protože má zaručeně svěží zvuk a ona by ho dokázala tak profesionálně prodat. Dostane ho tam však i jistá Jitka Charvátová? Myslím, že odpověď už všichni dopředu známe, ale tak už to bohužel na té popové scéně chodí... Poslední potlesk a pódium měl teď ve tři čtvrtě na jednu přebrat Felix!, který si kamarádsky přizval i druhou polovičku dua Popshot DJs – Zorina. Ten večer snad veškerá technika stávkovala a než sálem opět začala proudit muzika, uběhla další půlhodinka. :( Škoda, někdo to vzdal úplně, jiný svůj zadek z barové židličky už ani při We Are Your Friends od Justice, která teď zněla do rozsvíceného sálu s podivným zvukem i vzduchem, nezvedl. Pravda, tohle byla premiéra a my jen můžeme doufat, že ty další díly budou jenom a jenom lepší. Držím palce, aby se tak stalo a samozřejmě přeji i šťastnou ruku při výběru dalších hostů...

Foto: Michal Rejzek