REPORT
Report z akce Festia Open Air od čéši
Po loňském, krásném ročníku jsme se mohli všichni opět přesvědčit v nádherném horkém dni o tom, jak to vypadá, když se parta lidí snaží dělat akci nejen srdcem, ale i hlavou a připravuje pro lidi úžasný denní festival. Festia se letos představila na stejném místě jako posledních pár let, ale s ještě krásnějším a kvalitnějším provedení. Zcela patrný na této akci je ten posun dál a dál, po malých krůčcích k dokonalému festivalu v Praze!
Po úžasném obědě s přáteli jsme zaparkovali nedaleko místa konání a vešli do kempu Kotva. Není to už jen holá pláň s nafukovacími stany, pod kterými se ukrývají pódia, a s dalšími pár stánky. Je to prostor plný barev, hudby a krásných lidí. Prostor, kde se letos dal trávit čas tancem, posezením s přáteli pod nádherně dekorovanou stage, nebo v prostorném bazénu, či u vody na lehátkách. Také je to prostor, na který jsme zvyklí a máme jej rádi. I když letos začala pro denní mejdany vystrkovat růžky i nová konkurence, Festia si stále drží renomé té první, která to odstartovala již před devíti lety a stále tu pro nás je...
Prošli jsme kolem stánku s kvalitním jídlem, chválil jsem v duchu vyvýšený bar s vyhlídkou a skvělou obsluhou a vešel v parném dnu pod stage, ze které se linula vodní mlha, jež poskytovala báječné osvěžení zdarma všem, kteří se cítili rozpálení víc, než bylo zdrávo. Tento den panovaly opravdu tropické teploty, ale i tak tu bylo zajištěno maximální pohodlí pro všechny návštěvníky, ať už se to týká přístupu k vodě, či ke stínu, takže celkově to nemělo jedinou slabinu a to se cení. Bohužel jsem neodhadl své svršky tak, jak bych si představoval, a tak jsem se během chvilky otočil a jel se domů převléci...
Popisovat dění na festivalu, co se hudební stránky týče, je poměrně zbytečné... To už asi každý zažil na vlastní uši a viděl i tu neskutečně osvobozující a uvolněnou atmosféru sám. Všichni, které jsem slyšel, a že jich nebylo málo, předvedli parádní vystoupení. Obzvlášť velkou pochvalu dostal od lidí mladičký Dominik Gehringer, syn naší legendy Orbitha, který však dělá muziku, za kterou by se nemusel stydět o generaci či dvě starší producent. Jeho tracky jsou famózní a na tak mladého člověka má neskutečně vytříbený vkus a styl. Další veteráni scény, krom již zmíněného Orbitha v čele s Ravicem, Luccou, JB a Fleshem, Mylem a spoustou úžasných mladých kluků, rozparádili každého, kdo se vyskytl v blízkosti hlavní stage.
Hvězdou večera však byl španělský proucent COYU, jenž předvedl fantastický set plný tvrdého tanečního beatu a totálně nás po dvě hodiny převálcoval, a o maličkou chvilku přetáhnul hraní i po desáté večerní. Nikdo z nás již nepochyboval o jednom z nejpovedenějších ročníků a ti, kteří měli ještě nějakou sílu, se vydali směr Pokojíček na after. Já se vydal směr pokojíček svého bytu…
Moc děkuji všem, kteří mají zásluhu na tomto festiválku a budu se těšit již brzy opět na zatančenou pod širým nebem.